Štítky: osobní, fotky, o sportu, recepty, vztahy
ASK.FM
Autorka
Archiv
Bloglovin
John Coltrane, Miles Davis, Charles Mingus… Bylo to docela hodně týdnů, co jsem si nepustila jakoukoli hudbu. Vše mě obtěžovalo. I v autobuse jsem raději poslouchala plačící děti než texty a tóny; s dětmi se dalo snáze číst. A pak také pokus pustit si něco doma dopadl fiaskem a mé oblíbené kapely zněly do jedné jako mé neoblíbené české populární kapely. Přeci jen to teď zpětně působí jako metafora k tomu veškerému ostatnímu. Dopadalo to na mě s velikou tíhou.
Zkouškové mě dohnalo. Týden na šest filosofů: přečíst, vypsat, interpretovat. A je to divné, ale to čtení mě docela bavilo. Ústředním tématem bylo dějinné vědomí. Všichni mi sdělili, že doba se změnila a člověk je zmaten. Mně to přitom přišlo útěšné. Něco jako když si nezadaná dívka v horoskopu přečte, že dnes potká svou životní lásku… Ale mé texty mluvily o vnímání minulosti a nic neslibovaly. Maximálně kritizovaly a Nietzsche o lásce také mluvil. Že jen člověk, který jedná v lásce bez ohledu na důsledky a nemyslí na historii, ten tvoří dějiny. Spustí se ta dívka s prvním klukem v klubu v optimistické víře, že to je ten pravý a zapíšou do světa nového člověka… Nechám to být, šlo mi jen o to vyjádřit, že jsem ve filosofii našla lék na všechny ty zhoubné nemoci loudící se za mnou ze sekce Astrologie a esoterika, kterým jsem se sice vždy vysmívala, ale nikdy jim nedokázala odolat. A vážně, mohou mi snad někdy sdělit něco nového?
Jazz pomohl lepší vstřebatelnosti filosofie, spustil mechanismy k vypuštění stresu a na oplátku zapustil uvědomění znovunalezené lásky. Uběhlo až příliš absurdních měsíců. V poslední době nás hlavně stravoval strach, že když už jsme zas nalezli snahu spolu být, rozbije se to, protože spolu jsme. Ale stalo se opačné. Chceme si být vzájemnou oporou a těšit se z přítomnosti toho druhého ještě častěji; co nejdříve. S ním mi jídlo více chutná, lépe se mi spí, více se směji u filmů, snáz se hledá inspirace i motivace. Jakmile odjel, onemocněla jsem. Od prosince se mi jednou za čas vrací nepříjemný kašel, bolest hlavy a závratě. Dospělost sebou nese přecházení nemocí a ta moje se opravdu činí.
Spřádám(e) plány. Mezitím mě děsí zkoušky, zítra, ve středu, práce, schůzky, snad stihnu kino a mezitím sepíšu nějaké texty pro kredity. Nedokážu dohlédnout momentu, kdy bude vše hotovo a já se budu moci nudit - bývala to má klasická činnost, dokud mi planeta nenapočítala dvacet… I po škole se budu dál učit, budu pracovat. Začíná mi chybět nevyplněnost chvíle. A i když mnoho věcí odřeknu, neubývá toho. Nabírám(e) víc, abychom byli lepšími lidmi pro naše my.
