Se pohnout, nikoli stěhovat


Dlouhou dobu jsem neměla čas ani náladu napsat sem nějaký článek. Když už přišel nápad na téma, smetla jsem ho ze stolu, jelikož se mi zdálo, že jde o něco, co zajímá pouze mě a nikoho okolo. Nějak mě už přepadávala nálada, že to smažu, že blogy beztak nejsou v kurzu, a asi to byla jen má touha slavit někde desetileté výročí, co mě zastavila. Pak jsem koketovala s myšlenkou, vykašlat se na ten hrad z písku, se kterým jsem se poslední roky piplala a postavit nový z lega, protože to by ke mně víc sedlo.

image

Asi to bylo i questem ze Zaklínače, kde má najít vlastní stabilní identitu. Pfft, protože jsem nikdy neměla jasný pocit, že něco takového mám. Nad tím by člověk asi ani neměl přemýšlet, jenže já nad tím dumám každý týden, pak plavu v hlubokých myšlenkách a mě to hrozně nebaví. Dospěla jsem k tomu, že když to tu beru jako místo pro formulování momentálních myšlenek a jejich vyslání ven do světa… tak se tu mohu formulovat i já sama, přes to, co mě baví a zajímá, ne už tolik to, co chci dělat nebo na co mě přivedli ostatní.

Tak se omlouvám těm, co snad ještě čekali na recepty, nebo pár slov o cvičení (něco, co jsem nedělala docela dlouho a fňukám nad tím docela málo), nechci psát ani o lásce a o vztazích, i když si o těchto věcech stále ráda s kýmkoli popovídám. Prostě jsou jiné věci, o kterých uvažuji, jakoby ode mne byly neoddělitelné, pro které se dokážu nadchnout kdykoli, k čemu utíkám v různých náladách a na čem zakládám notnou část svého humoru.

Tím myslím to, k čemu mě dávno přivedl tatínek: knihy, filmy, seriály, hry a internetosti (internetové záležitosti; vymýšlím si slova, abych si dodala trochu svébytnosti, to se dneska takhle dělá). Bojím se psát recenze, protože mě pokaždé nahlodává myšlenka, že na mé názory není nikdo zvědavý a že ani své názory říkat neumím, ale pokusím se to zčásti dělat a co nejlépe. Zároveň recenzí je všude plno a tak se budu snažit podat informace o tom, čeho plno všude není, a to ostatní vzít z takového úhlu, aby to bylo zábavné… budu se čas od času rozčilovat, ale tak tenhle blog vznikl, takže všechno cajk.

Článek vygenerován touhou dělat za něčím každých pět minut tlustou čárou (ale zas ne tak moc tlustou…).

A budu kreslit (možná, nejspíš, nevím), protože obyvatelé internetu neradi čtou a jsem málo fešn na to, abych text prokládala fotkami sebe v novém oblečení na ulici Londýnská.


  


/