10 let vzpomínek


FOTO: Vzpominky

Tohle jsem chtěla udělat už dlouho, ale pokaždé mě zastavil nesmyslný strach… Pokud to můžeme nazvat strachem. V hlavě mi běželo, že když se zbavím těch věcí, co dřív něco znamenaly, těch věcí, co ukládám do krabice na poličce, že to bude jako by se nikdy nic z toho nestalo. Samozřejmě je to hloupost. A to, že se mi jednou něco z toho nevybaví nebude životní chybou. Třeba se mi díky tomu i uleví. A spíš to bude jedno. 

Možná obrana je vybrat to nejlepší, nafotit, pak konečně vyhodit a vykašlat se na to. Jde o věci, co mi kdysi někdo dal, poslal, připomínky výstav, koncertů a filmů, na kterých jsem byla. Věci, co jsem napsala, nebo mi někdo napsal. Co jsem nakreslila, nebo mi někdo nakreslil. Dokonce i dřevěný rámeček. Fotky. Tohle ukládání do krabice vzniklo ze strachu, že na některé ty věci zapomenu. Mám neustále nutkání, mít za sebou nějaký životní příběh a k tomu kupu pomůcek k jeho vykreslení.

No lidi mají tohle nutkání. Protože doufají, že jednou někomu přijdou tak zajímavý, že si to celé poslechne. Oslava toho, že vám neurony stále dobře fungují.

FOTO: Vzpominky

Třeba se v tom někdo z vás najde, minimálně 14 útržků z těch fotek pochází od lidí, co mi prošly životem. A na těch akcích jsem taky nebyla sama. Třeba najdu ty lidi, o kterých už několik let nic nevím. Třeba na ně definitivně zapomenu, až dojdu k modrému kontejneru.


  


/